Psal se rok 2014 a náš zlatý retrívr slavil 7 let. I přes svůj již střední věk s námi Jessy chodila na výlety na hory, hrála si s mou, v té době dvouletou, fenkou československého vlčáka a žila si vcelku spokojeně u domu mých rodičů.
Jednu neděli ráno, před Vánoci, mi zazvonil telefon a na druhé straně jsem slyšela ubrečený hlas mé mamky – naše Jessy ochrnula, vůbec nechodí na zadní nožky! To byla rána jako blesk z čistého nebe. Náš pes, celý život zdravý, je najednou ochrnutý. V hlavě se mi rozjížděly různé scénáře, méně i více katastrofické.
Po překonání prvotního šoku jsem rodiče nasměrovala na nejbližší veterinární kliniku s pohotovostí, jelikož jsem byla 200 km daleko. Na klinice Jessy dostala infuzi, plno léků a všichni doufali, že se z toho vylíže. Nicméně stav byl po pár dnech, co jsem přijela domů, stále stejný – Jessy nechodila na zadní nožky. Tak jsem si řekla, že ji z toho prostě MUSÍM dostat!
Hned od prvního dne, co jsem byla s ní, jsem s ní začala cvičit. Jelikož měla alespoň zčásti zachovalou hlubokou citlivost, dávalo mi to naději, že cvičením ji rozchodím. Takže jsme několikrát denně cvičili reflexy, dopřávala jsem jí masáž (hlavně z důvodu podpory prokrvení a inervace svalů, které byly ochablé, atrofované a na pravé straně stále napnuté, v tenzi) a cvičili jsme pasivní pohyby pánevních končetin. Tyto cviky jsou důležité zejména pro aktivaci nervových buněk, aby si nervový systém vzpomněl, jak to vypadá, když se noha hýbe a zvíře chodí. Po 2 dnech tohoto intenzivního cvičení Jessy opravdu začala chodit! Sice s oporou, ale její zesláblé nožky si začaly vybavovat, k čemu mají sloužit. Zde najdete video, jak Jessy chodila po 2 dnech rehabilitace. Od této doby, co alespoň trochu začala používat nohy, jsme jí brali ven několikrát denně, jednak aby se vyvenčila, druhak aby nožky více trénovala.
Ještě musím dodat, že Jessy nejen že neposlouchaly zadní nohy, ale neovládala ani močový měchýř a tlusté střevo. Takže jsme jí museli několikrát denně manuálně vyprazdňovat moč z močového měchýře a trus z konečníku.
V dalších dnech, jak začaly nožky více pracovat, jsem do plánu zařadila i strečink a posilování hluboké citlivosti a reaktivity svalů na nervový impuls. Využívá se flexorového reflexu, kdy po štípnutí do kůže meziprstí dojde reflexně k flexi končetiny (tedy pes končetinu přitáhne pod tělo). Takto lze efektivně stimulovat reaktivitu nervových drah v končetinách.
V dalších dnech se stav Jessy lepšil neuvěřitelnou rychlostí, každý den chodila lépe a lépe, i když stále s oporou ručníku pod břichem. Po 10 dnech intenzivního cvičení jeli rodiče s Jessy na kontrolu na kliniku, kde byla prvně ošetřena, a paní doktorka ji málem nepoznala. Nemohla věřit vlastním očím, že před 10 dny nechodící pes se do ordinace dobelhal po svých!
Po dalších několika dnech už Jessy byla schopná chodit sama, bez opory ručníku (viz druhé video zde).
Jelikož jsem musela po novém roce zase odjet, dostali rodiče instrukce, jak s Jessy cvičit. Po 2 měsících jsem si Jessy vzala na měsíc k sobě, abychom mohly cvičit opravdu pravidelně. V této době jsem do jejího rehabilitačního plánu zařadila masáže, pasivní mobilizaci kloubů, ale i Dornovu metodu (měla díky více postižené pravé straně těla výrazné blokády v bedrech a posuny v pánvi a ramenech) a také aktivní cvičení na balančních podložkách a na míči.
Tato cvičení jsou výborná na posílení koordinace těla, hlubokých stabilizačních svalů a posilují atrofované svaly. Cvičení na míčích a balančních podložkách je však pro zvíře mnohem náročnější na celkovou koordinaci těla, nebylo tedy možné ho zařadit do rehabilitace dříve, než se Jessy rozchodila a začala ovládat i zadní část svého těla.
Do tréninku jsme je zařazovali každý den, a každý den Jessy zvládla vždy o něco více než předchozí den. Po této době chodila více rovně, přestávala tak moc obrušovat drápky na zadních nohách (dříve musela nosit botičky, jinak si po delší procházce sedřela drápky až do krve) a celkově byla mnohem veselejší a aktivnější. Jediný následek, který přetrvává dodnes, je nepohyblivý ocas a s tím související vyprazdňování ve stoje. Bohužel díky nekompletně provedené diagnostice hned v začátku nevíme, co se vlastně stalo…